Diabetes mellitus neboli úplavice cukrová (lidově cukrovka) je chronická porucha metabolismu sacharidů provázená zvýšenou hladinou krevního cukru (hyperglykémií) v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. Inzulin je hormon tvořený slinivkou břišní, který umožňuje vstup glukózy z krve do buněk, pro něž je zdrojem energie.
10 % POPULACE MÁ DIABETES MELLITUS
V současné době má v České republice diabetes asi 10 % z celkové populace. Předpokládá se, že dalším více než 2 % lidí ještě nebyla nemoc diagnostikována. Výskyt cukrovky stoupá nejen ve starší populaci, ale i ve střední věkové skupině.
Za posledních 25 let se počet pacientů více než ztrojnásobil. Od roku 1985 bylo celosvětově evidováno 30 milionů diabetiků, přes dnešních 285 milionů až k odhadu 333 milionů v roce 2025. Pro svůj vysoký výskyt v populaci a díky vlivu způsobu života každého z nás je diabetes pokládán za civilizační onemocnění. Na jeho vzniku se podílí stres, nadměrný kalorický příjem, nevhodné složení stravy a nedostatek pohybu. Jde o faktory spojené se vznikem nadváhy a obezity, které jsou zodpovědné za 44 % případů diabetu.
Pouze u asi 8 % diabetiků se onemocnění rozvine na základě vrozených genetických dispozic, např. jako následek postižení slinivky břišní či užívání diabetogenních léků. I v tomto případě ale může nevhodný životní styl vznik diabetu uspíšit či zkomplikovat. Proto je po prevenci nejdůležitější včasná diagnostika a účinná léčba.
Světový den diabetu připadá na 14. listopadu. Toto datum bylo zvoleno na počest jednoho z objevitelů inzulinu, kanadského lékaře sira Fredericka Bantinga (1891-1941), který se právě 14. listopadu narodil. Za svůj objev obdržel v roce 1923 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Počátkem roku 1922 byl inzulín poprvé podán čtrnáctiletému chlapci Leonardu Thompsonovi, jenž se tak stal prvním léčeným diabetikem na světě.
NENÍ CUKROVKA JAKO CUKROVKA
Současná klasifikace zahrnuje čtyři skupiny diabetu a dvě skupiny označované jako hraniční poruchy glukózové homeostázy, tzv. prediabetes. Rozeznáváme DM 1. typu, DM 2. typu, ostatní specifické typy diabetu (při chronickém onemocnění slinivky břišní apod.) a gestační DM (diabetes těhotných). Prediabetes zahrnuje zvýšenou glykémii nalačno (IFG), porušenou glukózovou toleranci (IGT) nebo kombinaci obou poruch.
DIAGNÓZA A PŘÍZNAKY
Diagnóza diabetu a prediabetu se určuje na základě měření glykémie a to několika různými způsoby. Správnou diagnózu vám určí lékař z diabetologické ordinace, kam vás nejspíš pošle praktický lékař. Typické příznaky jako velmi častý až neustálý pocit žízně, časté a vydatné močení (více než 2,5 l moči za 24 hodin) a s nimi spojená vystupňovaná únava se vyskytují až u rozvinutého onemocnění. Někdy si pacient všimne hubnutí při normální chuti k jídlu, únavy, nevýkonnosti, malátnosti, případně kolísání zrakové ostrosti. Na počátku DM 2. typu však příznaky mohou chybět a nemoc se projeví pouze laboratorně hyperglykémií. V dnešní době se daří diabetes diagnostikovat dříve, než se rozvinou klinické symptomy. Mezi ty patří například abnormální pocit mravenčení na těle, noční bolesti dolních končetin, poruchy vyprazdňování žaludku, průjmy, zácpa, poruchy vyprazdňování močového měchýře, poruchy zraku a také selhání ledvin. U neléčeného DM je častější sklon k recidivujícím infekcím, především urogenitálního systému, kůže a parodontu. Vyhledávání (screening) diabetu probíhá v rámci preventivních prohlídek jednou za dva roky u nerizikových jedinců,
zejména ve věku nad 40 let, jednou ročně u osob se zvýšeným rizikem (prediabetes, diabetes v rodinné anamnéze, obezita, kardiovaskulární onemocnění, hypertenze apod.), případně okamžitě u osob se zjevnými příznaky.
TĚHOTENSKÁ CUKROVKA
Screening GDM (gestační diabetes mellitus) je prováděn u všech těhotných žen s výjimkou těch, které se již s diabetem léčí. Test je zajišťován ambulantním gynekologem a prováděn vždy v certifikované laboratoři. Test se provádí, jak v prvním trimestru, tak potom, v případě negativního výsledku, koncem druhého trimestru. Pokud je GDM diagnostikován je těhotná odeslána ke sledování a léčbě diabetu do diabetologické ambulance.
PREVENCE DIABETU
V prevenci DM 1. typu bohužel dosud neexistuje dostatečně účinná a bezpečná strategie. Naprotitomu významně působící preventivní strategie u DM 2. typu mohou snížit výskyt diabetu o 30–50 %. Jiné literární prameny dokonce uvádějí, že osmi z deseti případů DM 2. typu by se dalo předejít změnou životního stylu, konkrétně vyšší fyzickou aktivitou a úpravou životosprávy. Výrazně jsou diabetem ohroženi pacienti s nadváhou, obezitou a dalšími složkami metabolického syndromu a také pacienti s nedostatečnou fyzickou aktivitou a nadměrným kalorickým příjmem. Počínající porucha metabolismu glukózy se zpočátku projevuje pouze mírným zvýšením hodnot glykémie. Toto mírné zvýšení podle platných doporučení již klasifikujeme jako prediabetes. Je velmi žádoucí detekovat pacienty s prediabetem a začít tyto pacienty nejen léčit, ale i intenzivně intervenovat pro změnu jejich životosprávy.
TERAPIE
Cílem léčby diabetu je prodloužení a zkvalitnění života nemocných. Snahou je snížit celkovou nemocnost a úmrtnost, související zejména s kardiovaskulárními a nádorovými komplikacemi, udržet optimální metabolickou kompenzaci, zpomalit vznik a rozvoj chronických komplikací diabetu a v neposlední době minimalizovat riziko akutních komplikací – hypo/hyperglykémie.
Terapie vychází z rozdílností jednotlivých typů diabetu. Zatímco u DM 1. typu jde o vysoký stupeň nedostatku inzulinu, který musí pacient celoživotně do svého těla dodávat, u DM 2. typu – alespoň v počáteční fázi onemocnění – jsou koncentrace inzulinu v krvi normální nebo zvýšené. Účinnost inzulinu je zde však snížena.
U DM 1. typu existující možnosti kontroly glykémie pacientem samotným, volby inzulinových přípravků s různě dlouhou dobou působení a aplikace inzulinu programovanými pumpami umožňují, aby si pacient do značné míry sám určil individuální stravovací návyky.
Důležité je udržení normální glykémie vyladěním dávky inzulinu a přívodu sacharidů.
Pro každého pacienta by měly být terapeutické cíle stanoveny individuálně a s podrobnou instruktáží nastaveného dietního režimu. Při léčbě hyperglykémie je snaha dosáhnout cílových hodnot glykémií. U pacientů DM 2. typu tvoří základ nefarmakologická léčba zahrnující dietní opatření a pravidelnou fyzickou aktivitu.
V případě nadváhy a obezity je nastavena redukční dieta zaměřená na optimalizaci tělesné hmotnosti, která vede i ke zlepšení citlivosti buněk vůči inzulinu.
Výživová doporučení se zaměřují na vyrovnanou bilanci mezi přívodem živin a inzulinu, případně léků snižujících glykémii, a tělesnou aktivitou. Je třeba brát v potaz i možné akutní komplikace inzulinem léčeného diabetika v podobě hypoglykémie, např. při náhlých infekčních onemocněních. Hypoglykémie je definována jako glykémie nižší než 3,9 mmol/l.
Může se rozvinout, jestliže si pacient navýší dávku inzulinu (i omylem), aniž přitom zvýší konzumaci sacharidů anebo při nezměněné dávce inzulinu sníží přívod sacharidů nebo zvýší tělesnou aktivitu. Hypoglykémii může vyprovokovat i požití alkoholu.
JAK TEDY ONEMOCNĚNÍ KONTROLOVAT STRAVOU?
Podmínkou dosažení uspokojivé kontroly diabetu je zejména kontrola obsahu sacharidů a jednoduchých cukrů ve stravě. Pacienti by měli v jídelníčku upřednostňovat polysacharidy, které zvyšují hladinu krevního cukru postupně.
Můžeme je nalézt v celozrnných obilovinách, rýži, těstovinách či bramborách. Naopak je dobré snížit příjem jednoduchých cukrů, které se nacházejí v průmyslově zpracovaných potravinách, jemném pečivu, sladkých limonádách apod. Strava by měla být pestrá, 
pravidelná a vyvážená s přihlédnutím k individuálnímu stavu a potřebám každého jedince.
Vymezení kategorie potravin vhodných pro osoby s poruchou metabolismu sacharidů (diabetiky) není legislativně zakotveno.
Označení výrobků jako "dia" či "vhodné pro diabetiky" je nepřípustné. Důvodem vypuštění této problematiky z legislativy byla nedostatečná definice požadavků na vhodné potraviny a zavedení doporučení odborníků, aby si osoby s diagnostikovaným diabetem vybírali potraviny v rámci běžné nabídky. Sdružování potravin do tzv. „dia“ koutků, které se stále ještě v některých obchodech objevují, je tedy matoucí. Každá potravina má na svém obale uvedeno složení a tabulku výživových údajů, ze kterých lze čerpat informace potřebné k sestavení jídelníčku.
Na to, s čím se setkávají nutriční specialisté a diabetologové jsme se zeptali vedoucí oddělení nutričních terapeutů IKEM paní Moniky Hubáčkové.
MÝTY A POLOPRAVDY
Diabetes má jako každé onemocnění kolem sebe značné množství mýtů a polopravd. I přes poměrně masivní edukace se je bohužel nedaří zcela vymýtit.
Jednou z takových polopravd, která doprovází diabetes od prvopočátku, je tvrzení, že onemocnění vzniká tím, že jíme hodně sladkostí. Odpověď není tak jednoznačná, jak se může zdát. Diabetes prvního typu je způsoben genetikou a nelze ho ovlivnit životním stylem. Diabetes druhého typu má sice úzkou spojitost se špatným životním stylem a stravováním, ale nelze vše přičítat pouze nadměrné konzumaci sladkého. Důležitou roli zde hraje také nadměrná konzumace živočišných tuků, smažených jídel a alkoholu.
Další velmi rozšířený mýtus je, že diabetici by měli jíst jen speciální dia potraviny a nesmí vůbec žádný cukr. Výživová potřeba diabetika může být uspokojena i běžně dostupnými výrobky. Největší překážkou ve stravě je pro diabetika „klasický“ řepný cukr čili sacharóza a její vysoký glykemický index. A tak potraviny, označené slůvkem „dia“, mají místo cukru ve svém složení tzv. náhradní sladidla. Nebezpečí těchto „dia“ potravin tkví především ve falešné představě, že tyto produkty může diabetik konzumovat bez omezení a neškodí mu.
Jídelníček diabetiků má obsahovat hlavně celozrnné výrobky, kvalitní bílkoviny, zeleninu a ovoce. Nasycené tuky, trans-nenasycené mastné kyseliny a soli by se naopak měly objevovat v jídelníčku pouze sporadicky. Životospráva diabetika by tedy měla být v souladu s racionálním životním stylem dnešní doby.
Často se také v praxi setkávám z názorem, že ovoce je zdravé, a tak ho můžeme jíst kdykoliv v neomezeném množství. Opět se jedná pouze o polopravdu. Ovoce je sice zdrojem mnoha vitamínů a minerálů, obsahuje také tělu prospěšnou vlákninu. Na druhé straně je však také nezanedbatelným zdrojem sacharidů, které zvyšují hladinu cukru v krvi. Z tohoto důvodu je třeba ovoce započítat do svého denního přísunu sacharidových jednotek. Primárně by diabetici měli dávat přednost čerstvému a mraženému ovoci. Konzervované nebo sušené ovoce ztrácí značnou část důležitých živin (vitamíny a vláknina) a způsobují také mnohem strmější a rychlejší nárůst hladiny glukózy v krvi. Obdobně jsou na tom také ovocné džusy. Pro diabetiky jsou tedy nejvhodnější ty druhy ovoce, které mají nízký glykemický index a současně i nízkou glykemickou zátěž.
Řada pacientů se také mylně domnívá, že stačí užívat léky nebo aplikovat inzulín a změna stravovacích návyků není tak důležitá.
Neochotu změnit své stravovací návyky často pacienti skrývají za argument, že zdravé stravovaní je drahé a nechutné. Vařená zelenina bez chuti, jen samé luštěniny a maso upravené na vodě – to bývá první odpověď na otázku: „Co si myslíte, že je správné jíst?“ Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, kolik peněz vyhodí právě za nezdravé svačinky ať už ve formě sušenky, koblížku nebo dennodenních obědů v restauraci, pizzy či fast-food večeři. Život s diabetem sice přináší řadu omezení, ale zcela určitě nemusí být jídelníček diabetika nudný a stereotypní. Pokud pacient poctivě dodržuje léčebný režim a má pod kontrolou svůj životní styl, může si bez obav v rozumné míře dopřát i „zakázané“ potraviny.
JE FRUKTÓZA PRO DIABETIKY VHODNĚJŠÍ NEŽ CUKR NEBO GLUKÓZA?
Jak sám název napovídá, fruktózu můžeme najít ve většině ovoce i zeleniny a je to právě ona, která způsobuje jeho sladkou chuť. Na první pohled se tváří jako čistě přírodní, zdraví prospěšná látka, kterou můžeme využít pro rychlé získání energie. Bohužel tomu tak zcela není.
Fruktóza se často ne zcela správně doporučuje pro diabetiky kvůli jejímu nízkému glykemickému indexu (19-23). Po konzumaci fruktózy stoupá hladina glukózy v krvi pomaleji než po konzumaci stejného množství glukózy (glykemický index 100) nebo sacharózy (glykemický index 68), tudíž se jeví jako pro diabetiky vhodnější sladidlo. Přijímat by ji však měli jen v rozumném množství.
Ačkoli je fruktóza stejně jako glukóza monosacharid, nedokáže ji většina buněk vůbec přijmout. Zatímco většina glukózy putuje do tkání, především do svalů, kde slouží jako zdroj energie, fruktózu buňky neumí využít a míří přímo do jater, kde prochází různými cykly přeměny na zásobní polysacharid glykogen nebo tuk. Zatímco se glukóza spálí a na tuk se přemění jen z pěti procent, fruktóza se přemění na tuk z celých 40 %.
Není třeba se bát fruktózy v ovoci, medu nebo zelenině, ačkoli obsah fruktózy je leckdy vysoký. Ovoce a zelenina obsahují totiž vlákninu, na kterou je fruktóza navázána a projde střevem, aniž by se stihla vstřebat. Vláknina v ovoci urychluje průchod trávené potravy střevem a díky ní získáváme i pocit nasycenosti. Navíc čerstvé zralé ovoce obsahuje také vysoký podíl enzymů, které pomáhají štěpení v ovoci obsažených cukrů.
Nebezpečí představuje fruktóza ve výrobcích, kde by nás často ani nenapadlo ji hledat – v pečivu, cukrovinkách, snídaňových cereáliích, dresincích a omáčkách, slazených nápojích i potravinových doplňcích, kde zvyšuje jejich chuťovou atraktivitu. V těchto výrobcích se fruktóza objevuje nejčastěji v podobě glukózofruktózového sirupu vyrobeného enzymatickým štěpením kukuřičného škrobu. Vyrobit tento sirup z kukuřičného škrobu je výrazně levnější než vyrobit cukr z řepy, proto se dává prakticky do všeho.
Při pravidelné konzumaci vyšších dávek fruktózy (nad 40–60 g denně mimo konzumaci fruktózy přirozeně se vyskytující v ovoci a medu) se objevují nežádoucí účinky:
- změna poměru krevních tuků, nárůst „škodlivého“ cholesterolu, zvětšení celkového poměru tuku v těle
- zvýšené riziko srdečně-cévních chorob
- zvýšení hladiny kyseliny močové, což může vyústit do dny nebo onemocnění srdce
- zvětšení poměru tuku v játrech, vyšší riziko steatózy (ztučnění) jater
- inzulínová rezistence a následně diabetes
- obezita
Jak je z výše uvedeného patrné, použití fruktózy nebo glukózo-fruktózového sirupu na slazení nápojů a potravin pro diabetiky není vždy ta lepší varianta, fruktózu je vhodnější konzumovat v přirozené formě.
JSOU ŘEŠENÍM SLADKÉ CHUTI PRO DIABETIKY „NÁHRADNÍ NEBOLI UMĚLÁ“ SLADIDLA?
Byť by bylo nejjednodušší se odnaučit vyžadování sladké chuti,
spousta diabetiků hledá nějaké alternativní způsoby slazení nápojů a pokrmů ve skupině tzv. náhradních sladidel, která napodobují sladkou chuť běžného cukru, ale neobsahují téměř žádné kalorie. Jejich úkolem je také zpomalit vstřebávání sacharidů a omezit výkyvy hladiny krevního cukru.
Tato sladidla lze rozdělit na:
Kalorická: alkoholové cukry (polyoly), které sice ovlivňují hladinu cukru v krvi, ale pomaleji než klasický cukr. Patří sem Sorbitol, xylitol, mannitol a laktitol. Používají se hlavně při výrobě žvýkaček a bonbonů, které neobsahují cukr. Mají méně kalorií než sacharóza (2,4 kcal), ale velmi podobnou chuť.
Nekalorická: chemicky vyrobená = sacharin, aspartam, acesulfam K, sukralóza a cyklamát. Mohou být ve formě tablety, sypké směsi, nebo v tekuté formě. V potravinách a nápojích je často vidíme ve směsích (především acesulfam k a aspartam), protože se u nich projevuje synergický účinek a výsledná chuť se více blíží sacharóze.
V České republice je momentálně povoleno 17 náhradních sladidel, přičemž každé z nich má přiřazenou značku E s trojmístným číslem, jelikož se jedná o potravinová aditiva, jejichž použití je limitováno co do množství a použití v konkrétních potravinách.
To, že jde o náhradní sladidla s minimem kalorií, neznamená, že je můžeme jíst neomezeně. Jejich používání by nemělo být pravidelné, protože se mohou objevit některé nežádoucí účinky:
- potraviny, které obsahují umělá sladidla, často obsahují spoustu tuků
- uměle oslazené potraviny způsobují ještě větší chuť na skutečný cukr
- některá umělá sladidla mají svoje maximální doporučené dávky, větší množství může způsobovat nevolnost nebo průjem
NAŠE TIPY NA ZÁVĚR:
Jak už jsme výše zmiňovali, každý jedinec má jiný typ diabetu a je potřeba k nemoci přistupovat individuálně. Pro všechny diabetiky tedy neplatí to samé. Hlavní je vyvážená, pestrá a pravidelná strava. Nicméně je lepší konzumovat neslazené věci - bez cukru či sladidel, proto z našeho sortimentu můžeme doporučit oblíbené kávovinové nápoje Chicory, které jsou ve většině případů úplně neslazené - doporučujeme Chicory Premium anebo slazenou variantu s fruktózou - Chicory Dream Delicate. Více se o nich dočtete zde.
